Nejčastěji používaným oxidačním procesem je černění oceli v alkalických lázních (tzv. brunýrování). Vzniklá tak tenká oxidická vrstva hnědočerné až černé barvy. Při alkalickém černění vzniklý reakcí koncentrovaného hydroxidu sodného se železem za přítomnosti oxidační látky železnatá sůl
Nejčastěji používaným oxidačním procesem je černění oceli v alkalických lázních (tzv. brunýrování). Vzniklá tak tenká oxidická vrstva hnědočerné až černé barvy. Při alkalickém černění vzniklý reakcí koncentrovaného hydroxidu sodného se železem za přítomnosti oxidační látky železnatá sůl
která působením oxidačních látek (<chem>NaNO2</chem>, <chem>NaNO3</chem>) oxiduje na sůl železitou <chem>Na2Fe2</chem>. Při vzájemném působení železnaté a železité soli se tvoří přesycený roztok oxidu železnato-železitého, který krystalizuje na povrchu výrobků a vytváří černý povlak. Černění je vhodné pro uhlíkové a nízkolegované ocele, méně vhodné pro litinu a vysoce legované ocele. Předměty, které jsou pájeny cínovou pájkou, nedají se tímto způsobem upravovat (alkalické prostředí - teplota 130 °C).
která působením oxidačních látek (<chem>NaNO2</chem>, <chem>NaNO3</chem>) oxiduje na sůl železitou <chem>Na2Fe2</chem>. Při vzájemném působení železnaté a železité soli se tvoří přesycený roztok oxidu železnato-železitého, který krystalizuje na povrchu výrobků a vytváří černý povlak. Černění je vhodné pro uhlíkové a nízkolegované ocele, méně vhodné pro litinu a vysoce legované ocele. Předměty, které jsou pájeny cínovou pájkou, nedají se tímto způsobem upravovat (alkalické prostředí - teplota 130 °C).
npovlak/apovlaky.1702678725.txt.gz · Poslední úprava: (upraveno mimo DokuWiki)