Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
| Následující verze | Předchozí verze | ||
| jakost:tloustka [2021/01/18 22:44] – vytvořeno - upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 | jakost:tloustka [2023/12/16 20:29] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 | ||
|---|---|---|---|
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| - | ====== Tloušťka povlaku ====== | + | ==== Tloušťka povlaku ==== |
| - | [[jakost: | + | |
| - | + | ||
| - | Tloušťka povrchových vrstev ovlivňuje jejich vlastnosti jako mechanickou a chemickou odolnost, a je základem dalších | + | |
| - | zkoušek. Při následném hodnocení kvality provedené ochrany patří tloušťka povlaku mezi základní, nepřímé ukazatele očekávané | + | |
| - | účinnosti provedené ochrany proti korozním vlivům vnějšího prostředí. Významnost, | + | |
| - | údaje tloušťky jako samostatného kritéria závisí na typu povlaku a mechanizmu jeho ochranného působení. Tloušťka přímo | + | |
| - | ovlivňuje bariérový efekt povlaku, jeho dokonalou celistvost, pórovitost i řadu fyzikálně-mechanických vlastností povlaku. Při | + | |
| - | hodnocení kvality představuje údaj tloušťky buď jeden z řady znaků jakosti, které ve svém celku dávají možnost odhadu očekávané | + | |
| - | životnosti a spolehlivosti ochrany, nebo v některých případech je přímo rozhodujícím měřítkem kvality. V souboru dílčích vlastností | + | |
| - | povlaku, které se podílí na jeho celkové kvalitě představuje tloušťka jeden ze znaků jakosti. Její významnost se liší podle | + | |
| - | mechanizmu ochranné funkce povlaku. | + | |
| - | + | ||
| - | ===== Destruktivní metody ===== | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Coulometrická metoda ==== | + | |
| - | + | ||
| - | Princip coulometrieké metody spočívá v anodickém rozpouštění povlaku za řízených elektrochemických podmínek. | + | |
| - | Tloušťka povlaku je odvozena z Faradayova zákona v závislosti na prošlém náboji popř. době anodického rozpouštění povlaku. | + | |
| - | Coulometrická metoda je určena pro měření tloušťky galvanicky vyloučených povlaků. Lze ji použít pro většinu kombinací | + | |
| - | kovového povlaku naneseného na kovovém podkladu, nebo na izolantu v rozsahu od 0,2 mm do 50 mm. Předností metody a její | + | |
| - | výlučnou vlastností je možnost stanovení tloušťky jednotlivých vrstev vícevrstvých povlaků (např. kombinace Cr/Ni/Cu na | + | |
| - | ocelovém podkladu, vícevrstvé Ni povlaky). Mimo elektrochemicky vyloučené povlaky umožňuje metoda měření tloušťky povlaků | + | |
| - | vytvořených jinými technologiemi. Je vhodná pro povlaky nanesené chemicky, bezproudově (např. Ni) i pro tenké povlaky získané | + | |
| - | ponorem do roztaveného kovu. Umožňuje sledováni tloušťky difúzní mezivrstvy přechodu fáze povlak - podklad. | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Gravimetrická metoda (metoda vážení)==== | + | |
| - | Měřený povlak se rozpustí ve zkušebním roztoku a tloušťka povlaku se vypočte z hmotnostního úbytku vzorku (při | + | |
| - | rozpuštění povlaku) a z povrchu vzorku. Tato metoda je použitelná pro stanovení průměrné tloušťky zinkových, kadmiových, | + | |
| - | měděných, | + | |
| - | povrch předmětu v cm< | + | |
| - | roztoku a znovu zváží. Tloušťka povlaku se poté vypočte ze vzorce: | + | |
| - | + | ||
| - | < | + | |
| - | <m 15>S = 1.41.10^3 {W_1 - W_2}/ | + | |
| - | < | + | |
| - | + | ||
| - | S - průměrná tloušťka povlaku [μm]\\ | + | |
| - | | + | |
| - | | + | |
| - | A - plocha pokoveného předmětu [cm< | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Metoda výbrusu ==== | + | |
| - | + | ||
| - | {{ : | + | |
| - | jako rozhodčí soudní metoda. Tloušťka se určuje přímým měřením na metalografickém výbrusu pod | + | |
| - | mikroskopem. Pro zpřesnění měřené tloušťky je možno provádět šikmé výbrusy ev. sledovat tloušťku | + | |
| - | povlaku tzv. probrusem (je možno použít brusného kotouče nebo ocelové kuličky s diamantovou pastou | + | |
| - | (kalotest((Princip metody **kalotest** spočívá v tom, že se do vzorku vybrousí kulový vrchlík, který se na průmětu jeví jako mezikruží. Obvykle se používá otáčející se ocelová kulička o průměru 25 mm potřená brusnou diamantovou pastou. Mikroskopickým proměřením průmětu důlku lze získat příslušné rozměry umožňující vypočítat tloušťku posuzované vrstvy. Oblast použití je od 1 - 100 um s přesností 2 - 4 %.))). Je to relativně nejpřesnější metodou (maximální chyba ± 1 %). | + | |
| - | + | ||
| - | < | + | |
| - | <m 15>h = {{L_1}^2 - {L_2}^2}/ | + | |
| - | < | + | |
| - | + | ||
| - | R - poloměr brusného kotouče\\ | + | |
| - | | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Metody snímací ==== | + | |
| - | + | ||
| - | Jedná se o destruktivní metodu stanovení průměrné tloušťky (ČSN 03 9046) pro různé | + | |
| - | kombinace povlak-podklad((ČSN 03 8156 Ochrana proti korozi. Kovové a nekovové anorganické povlaky. Destruktivní metody měření tloušťky. Norma není platná.)) Tloušťka je určována u rozdílu hmotností povrchově upraveného | + | |
| - | výrobku a výrobku bez povlaku. Toho je možno dosáhnout chemickým nebo elektrochemickým | + | |
| - | rozpuštěním povlaku na základním materiálu. | + | |
| - | + | ||
| - | === Metoda kapénková === | + | |
| - | + | ||
| - | Je jednoduchou metodou pro stanovení místní tloušťky od 2 do 10 µm (pro chrom od 0,06 do 1,2 µm). Počet kapek zkušebního roztoku (n) nutný k chemickému rozpouštění povlaku určuje místní tloušťku: | + | |
| - | + | ||
| - | < | + | |
| - | <m 15>h = k_i.(n-1)</ | + | |
| - | < | + | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | k< | + | |
| - | + | ||
| - | Pro tenké povlaky dekorativního chrómu se měří doba **t** nutná k proleptání povlaku jednou | + | |
| - | kapkou. Na odmaštěný povrch se nanese kapka kapátkem nebo kapilárou. Při měření tloušťky | + | |
| - | povlaků Ni, Cd, Sn je doba reakce 30 s. U povlaků Cu, Zn, Ag se kapka ponechává reagovat 60 s. | + | |
| - | Po uplynutí reakční doby se kapka odsaje buničitou vatou a nanese další kapka. Doporučené složení | + | |
| - | zkušebních roztoků jsou v této tabulce: | + | |
| - | /* | + | |
| - | ^Povlak^ Složení roztoku^k< | + | |
| - | |Cr |11,5 g < | + | |
| - | |Ni| 300 g < | + | |
| - | |Cu| 44 g < | + | |
| - | |Zn| 200 g KJ rozpustit v 200 cm< | + | |
| - | 1000 cm< | + | |
| - | |Sn| 50 g < | + | |
| - | 300 cm 3 dest. vody, smísit a doplnit dest. vodou na 1000 cm 3|0,55| | + | |
| - | */ | + | |
| - | + | ||
| - | === Metoda praménková === | + | |
| - | + | ||
| - | {{ : | + | |
| - | **h** se určuje z doby **t** chemického rozpouštění povlaku: h= k 2 .t | + | |
| - | + | ||
| - | < | + | |
| - | <m 15>h = k_2.t</ | + | |
| - | < | + | |
| - | + | ||
| - | Přesnost měření závisí na uspořádání zkušebního zařízení, | + | |
| - | ===== Nedestruktivní metody ===== | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Magnetická metoda ==== | + | |
| - | Princip magnetické metody spočívá buď ve stanovení síly nezbytné k odtržení permanentního magnetu od | + | |
| - | feromagnetického povrchu (odtrhová verze metody) nebo určení změny rozložení magnetického pole po přiložení snímače na | + | |
| - | měřený povrch, popř. indikaci magnetického tahu buzeného permanentním magnetem. | + | |
| - | Magnetická metoda představuje nejjednodušší a nejpoužívanější způsob měření tloušťky nemagnetických (kovových i | + | |
| - | nekovových) povlaků nanesených na magnetický podklad. V praxi vytváření pasivních ochran pokrývá její aplikační oblast | + | |
| - | převážnou většinu organických povlaků, anorganických nekovových i kovových nemagnetických povlaků nanesených na oceli. | + | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | < | + | |
| - | <block group> | + | |
| - | <block half column> | + | |
| - | [{{ : | + | |
| - | </ | + | |
| - | < | + | |
| - | [{{: | + | |
| - | </ | + | |
| - | </ | + | |
| - | < | + | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | ==== Elektromagnetická metoda ==== | + | |
| - | [{{ : | + | |
| - | Podstata měření tloušťky spočívá ve zjišťování změny magnetického toku, který se uzavírá v obvodu snímače (metoda | + | |
| - | magnetické indukce). Střídavé elektromagnetické pole snímače je buzeno z pomocného zdroje elektrické energie. Oblast využití | + | |
| - | metody je zcela shodná s magnetickou metodou při měření tloušťky nemagnetických povlaků na oceli. Metoda však umožňuje měřit | + | |
| - | s přesností dosahující ± 3 % - je proto určena především pro laboratorní a náročnější měření. V současnosti se používá pouze | + | |
| - | metoda magnetické indukce. | + | |
| - | + | ||
| - | ==== Metoda vířivých proudů ==== | + | |
| - | Princip metody spočívá ve vyhodnocení zpětného působení vířivých proudů vznikajících v elektricky vodivém materiálu | + | |
| - | při přiblížení cívky snímače napájené z vysokofrekvenčního zdroje. | + | |
| - | Metoda dovoluje měřit kombinace povlak/ | + | |
| - | a - izolant / | + | |
| - | b - elektricky vodivý povlak/ | + | |
| - | c - elektricky vodivý povlak/ | + | |
| - | + | ||
| - | Podmínkou účinného uplatnění v případě **a** je pouze výkon vysokofrekvenčního zdroje. | + | |
| - | Mezi nejobvyklejší aplikace patří měření < | + | |
| - | organických povlaků na vodivých nemagnetických materiálech (AI, Cu, Zn). V těchto případech musí být | + | |
| - | systém vybaven automatickou kompenzací vodivosti podkladu (obvyklé pro rozsahy 0 až 500 μm nebo | + | |
| - | 1000 μm - s přesností cca ± 5 %). | + | |
| - | + | ||
| - | Uplatnění | + | |
| - | vířivých proudů, která musí být větší než měřená tloušťka povlaku. | + | |
| - | + | ||
| - | Kritériem vhodnosti použití pro případ **c** je podíl vodivosti povlaku a podkladu. Pro | + | |
| - | hodnotu poměru nižší než 0,7, nebo přesahující 1,2, lze metodu využít s dostatečnou rozlišovací | + | |
| - | schopností. Nejlepších výsledků se dosáhne při měření tloušťky vysoce vodivých povlaků | + | |
| - | nanesených na podstatně méně vodivém podkladu. | + | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | + | ||